Chromový důl K
Část 1. První setkání.
Minulý prosinec nás přijel navštívit jeden náš kamarád. Společně jsme se vydali prozkoumat některé nadějné albánské doly.
Tento důl byl založen v 60. letech a uzavřen v roce 2025. Aktivní těžba probíhala v 70. letech a přibližně na počátku 80. let byla vyhloubena hlavní jáma. Od té doby se vybavení a způsoby těžby na dole prakticky neaktualizovaly. V 90. letech a na přelomu tisíciletí důl v podstatě stál a chátral.
Byla doba, kdy dovnitř chodili nelegální kopači s krumpáči, těžili chromitovou rudu a prodávali ji soukromým překupníkům. Samozřejmě, tenhle způsob těžby pravidelně vedl ke zraněním a úmrtím těch kopačů. Můžete si vygooglovat zprávy o dvou Albáncích, kteří spadli do rudného skluzu — jeden se zabil na místě, druhý z toho vyšel trochu přibldlý. Nebo o někom, kdo šel dovnitř a po závalu se už nikdy nevrátil.
Kolem poloviny desátých let převzala důl soukromá firma a obnovila provoz, přičemž technickému stavu areálu věnovala pramalou pozornost. Těžba pokračovala do května 2025, kdy na jednom z horizontů zasypalo horníka závalem. Poté stát odebral licenci a důl zavřel. Teď ho pomalu zaplavuje podzemní voda.
Po příjezdu na místo a zaparkování za jednou z provozních budov dolu se vydáváme prozkoumat povrch.
1. Začneme od konce — od haldy. Tady se vyklápěly důlní vozíky.
2. Ruda se z vozíků vysypávala přes rotační vyklápěče.
3. Bagr rudu prohrabával a třídil na hromady. Hromady se podle potřeby odvážely kamionem do nedalého zpracovatelského závodu. Tam dodnes sedí hlídač, takže fotky neukazuju. Ale věřte mi, nic zajímavého tam není. Ruda se jednoduše propírala řekou protékající závodem a pak se sypala do náklaďáků. Z té samé řeky bere pitnou vodu nedaléká vesnice.
4. Jak se říká, kdo se bojí rakoviny, nemá být Albánec.
5. Další rotační vyklápěč na protější straně haldy.
6. Vydáme se směrem k portálu.
7. Ruhuni nga trolei — pozor na trolejové vedení.
8. Důlní vozíky.
9. Sem-tam.
10. POV: jsi elektrická lokomotiva.
11. A tady je ta elektrická lokomotiva vlastní osobou.
12. Pěkné.
13. Pantograf je stažený, ale dá se zvednout.
14. Kabina. Lokomotiva nenastartuje — v síti není proud.
15. Už nikdy nepotáhne za sebou důlní vozíky.
16. Už se rýsuje portál.
17. ELEKTROVOZI! Cítíte sovětský vliv — to slovo téměř jistě přišlo z ruštiny :) V albánštině neexistuje nic etymologicky blízkého tomuto slovu.
18. Nevyložená ruda stále leží ve vozících.
19. Rozbité důlní vozíky poházené vedle úzkorozchodné koleje teď slouží jako odpadkový koš.
20. Šrot.
21. Nedaleko zarostl do ostružiní náklaďák Škoda.
22. Za volantem sedí keř.
23. A tady je portál s hlídačovou budkou nad ním.
24. Pozor na kočky v areálu. Pokud jednu vidíš, někde poblíž je ten, kdo ji krmí. Tahle právě dojedla.
I když na bráně visel zámek, byla tak zohýbaná, že se mezi křídly dalo snadno protáhnout — snadno, pokud jste na to dost štíhlí. Můj kamarád prostě neprošel. Já byl už uvnitř, on stál venku. Protože se bál, že trolejové vedení je pod proudem, opatrně se pokoušel přelézt přes horní část brány, aniž by se ho dotkl. Visím na bráně a snažím se mu pomoct, když vtom vidím, jak k portálu přijíždí chlap na mopedu. Zjevně nečekal, že tu najde cizí lidi, a zmateně na nás zíral. Museli jsme zpátky ven a jít se s ním pobavit. Ukázalo se, že je to hlídač dolu a vracel se do své budky nad portálem s nákupní taškou. Po krátkém pokecání o dole jsem ho požádal, jestli nás pustí dovnitř — ale řekl ne. Museli jsme odjet, aniž bychom viděli samotný důl.
Část 2. Úspěšný vstup.
O pár měsíců později jsme měli návštěvu z Číny a Norska — což nám dalo dobrý důvod se k dolu vrátit. Tentokrát jsme přijeli v noci a k areálu došli pěšky. Hlídač se poučil z našeho prvního setkání a přijal opatření. Prostředků ale moc neměl, takže k bráně opřel řinčící kus šrotu, mezi křídla zastrčil klacík a někde daleko posadil napůl hluchou psinu. Protáhli jsme se branou a šli prozkoumat důl.
25. Tento důl se dobýval z několika horizontů, přičemž nejzajímavější části začínají od 650 metrů a níže. Horizonty výše byly raženy prakticky ručně. Horizont 650 leží pohodlně v úrovni terénu, a proto sloužil k odvozu rudy. Původně se na nižší horizonty sjíždělo úklonnými jámami (sklon kolem 30°). Později byla od 650 do 500 vyhloubena svislá jáma spojující tři horizonty. Při průzkumu se ukázalo, že nejnižší horizont je zatopený — a nad vodní hladinou na návštěvníky čekalo neviditelné překvapení, ale o tom až dále.
26. Horizont 650 je docela malý — chůze celkem asi kilometr. Tady je křižovatka před nárazištěm.
27. Dorazili jsme k nárazišti. Jedna klec je na místě, druhá je někde dole.
28. Na stěnách visí cedule: signální kódy, bezpečnostní předpisy, časy sjezdu a výjezdu směn.
29. Pohodlné křeslo jámového dozorce.
30. Děsivý rozvaděč elektrické automatiky.
31. Pohled do jámy.
32. Otevřeli jsme klec.
33. Kde je jáma, tam je i těžní stroj. Jdeme do strojovny.
34. Kompresorovna.
35. Další kompresor a tlaková nádoba na stlačený vzduch.
36. Vstupujeme do strojovny.
37. Nádhera! Částečně zatopená hala se vším vybavením stále na svém místě.
38. Skříň se sebezáchrannými přístroji POG-8.
39. Pořádně zplesnivělé.
40. Pracoviště obsluhy těžního stroje.
41. Opěradlo podepřené prkny, přes které je přehozený nějaký ovčí kožich. U nohou topení. Pohoda!
42. Stojan se spouštěcími reostaty pro plynulý rozběh a zastavení motorů těžního stroje.
43. Lezu do úklonné chodby, kudy vedou lana z bubnu. Kladková kola!
44. Pohled dolů od kladkových kol.
45. Zpátky u náraziště. Vtipná bezpečnostní připomínka: Kujdes! Ruaj veten dhe shokun. — Pozor! Chraň sebe i svého parťáka.
46. Začínám sestup do jámy se zapnutým analyzátorem plynů. Jeden z odpočívadel blízko začátku sestupu. Žebříkový oddíl je postavený docela solidně — na kovu se nešetřilo.
Sestupuju první, protože mám analyzátor plynů. Na každém odpočívadle na něj kouknu. Po zhruba 50 metrech sestupu si všimnu, že hladina kyslíku začíná klesat — z normálních 20,9 % dolů na 20 %. Zpomaluju a pokračuju o pár žebříků níž. Spustí se primární alarm, už je to 19 %. Křičím nahoru, ať nespěchají dolů, sám zpomaluju, ale pokračuju. Jeden příčel, pak pohled na analyzátor. A v jednom okamžiku vidím, že za pouhou 4 metry klesl kyslík o další procento — analyzátor už pořádně vyděšeně pípá.
47. Posvítím dolů a snažím se prohlédnout úplné dno. Klec dole nevidím — místo ní se tam čeří voda. Vypadá to, že podzemní voda udělala v jámě bazén a hnijící dřevo vytvořilo další bazén — neviditelný a smrtelný — z oxidu uhličitého. No, tak to bude muset počkat. Vylezu o pár podlaží výš, kde je v mřížce lezného oddílu šikovná díra na focení.
48. Takhle. Chokedamp. Čas jít zpátky.
Cestou k jámě jsme si všimli tunelu odbočujícího do strany. Mapa dolu naznačuje, že by tam měla být úklonná jáma. Pojďme se podívat.
49. A skutečně tam je. Tady je buben těžního stroje. Úklonná jáma je starší, primitivnější technologie ve srovnání se svislou. Sestup po úklonné chodbě trvá déle, údržba je náročnější — ale vyražení je levnější. Takže u menších dolů nebo při nízké technické úrovni je tento přístup opodstatněný.
50. Mimochodem, tunel je tak úzký, že v něm neroztáhnete ruce. Poté, co byla vyhloubena svislá jáma, tato chodba byla přeúčelněna na větrací štolu a v horní (nezávalové) části byly odstraněny koleje. Je tu čerpadlo se zelenou hadicí mizící do díry ve stěně. Níže leží závalová zóna.
51. Sestoupili jsme na horizont 500. Hornina tu sestává převážně z chromitu prokládaného měkkým chloritem, takže se snadno pohybuje. Podzemní voda aktivně přitéká a zaplavuje horizont. Voda sahá skoro k okraji holínek, ale naštěstí je dost mělká na to, abychom šli po kolejích a nenabírali vodu.
52. Originální, dávno zrezivělé čerpadlo v odbočce poblíž dna úklonné jámy.
53. Hornina je nestabilní, ale zato vodu barví do nádherné tyrkysové :3
54. Přírodní barvy, fakt.
55. Těžili chromit, narazili na jalovinu a pokračovali v kopání doprava.
56. Malebný zával i s vozíkem.
57. Dřevěná výztuž přechází v beton; někdo se rozhodl tu uskladnit nadbyťečné vozíky.
58. Poslední fotka z tohoto horizontu. Mimo záběr je ještě jedna úklonná jáma vedoucí dolů na nižší horizont 550. Tady je vidět buben pro vytahování vozíků z horizontu 550 na horizont 600 — s RUČNÍM POHONEM. Brutální. Albánský rumpál.
59. Nemá smysl jít dál dolů — zaplaveno a plyny. Čas se otočit.
60. Tady úklonná chodba prochází masivem chloritu — nesmírně měkké horniny. Opuštěné chromové doly jsou takové veselé a bezpeč…
61. Při focení téhle fotky jsem pár metrů ode mě slyšel skřípání kovu. Hornina se hýbe. Jednoho dne strop nevyhnutelně potká podlahu — ale prosím ne dnes. Jdeme nahoru.
Do příště!