Váš check-in zpráchnivěl
Pro tento článek je k dispozici prémiový obsah. Pro jeho přečtení odemkněte související lokalitu:
Sanatorium s vodoléčebným křídlem, postavené před téměř sto lety, které přežilo království i socialismus, bylo v roce 2020 opuštěno.
Lázeňský dům
2. Dovnitř se dostáváme dveřmi rozeschlými stářím a vlhkostí. Jsme v lázeňském domě.
3. Před koupelí zašla babička, která do sanatoria přijela, do lékařské ordinace, kde jí změřili tlak, vyslechli si její potíže a doporučili, kolik minut smí dnes strávit v horké sirovodíkové lázni.
4. Babička si vybrala kabinku, otočila kohoutky a naložila se do vany.
5. Když měla štěstí, mohla si vybrat monumentální vanu obloženou kachlíky.
6. Nebo dokonce starobylou keramickou. Zdá se, že se tu zachovala už z doby založení sanatoria.
7. Na dně vany.
8. Kabinky se krásně pokryly patinou rozkladu a nátoky.
9. Na konci budovy jsou nádrže pro potřeby sanatoria, plnily se horkou vodou z vrtu. Střecha nevydržela a zřítila se.
10. Nové levné plastové dveře stojí vedle starých, pravděpodobně originálních.
11. Královská vana. Celá místnost je obložená krásnými kachlíky.
12. Dokonce i trubky jsou tu schované ve zdi, místo aby ošklivě vedly po jejím povrchu.
13. Celkem je tu asi 30 nebo 40 kabinek.
14. Najdou se i dvojité kabinky.
15. Odmočit se dalo i ve dvou.
16. Hry se světlem.
17. Židle obsluhy u východu.
18. Hlasy v hlavě mi připomínají, že si mám dávat pozor na obludy z bažin. Body pro toho, kdo to poznal.
Pokoje
19. Vstupujeme do hlavní budovy sanatoria. Téměř symetrické zaoblené schodiště.
20. Místnost sesterny.
21. Ve skříňce se zachoval unikátní artefakt: teploměr ze Severní Koreje!
22. Hlavní hala.
23. Vcházíme do prvního pokoje a hned vidíme důvod uzavření hotelu: nepřežil covid. Na stole leží obal od zdravotnických roušek z roku 2020.
24. Za šest let se hotel začal rozkládat.
25. Všímám si zásadního nedostatku: pokoje nemají vlastní sociální zařízení. Není v nich nic než nábytek.
26. Toaleta je společná pro celé podlaží. V době otevření to samozřejmě bylo přijatelné, ale v naší době to byl vážný nedostatek, kvůli kterému hotel prohrával s konkurencí.
27. Velmi skromné staré interiéry. Hotel fungoval bez jediné modernizace až do samého konce.
28. Televize — jediná zábava v pokoji.
29. V posledním pokoji je sklad dek a ložního prádla.
30. Stoh dek.
31. Stoupáme nahoru po krásném schodišti.
32. Stoletá kovaná balustráda.
33. Stůl s babičkovským ubrusem.
34. Další pokoje.
35. Jsou tu i pokoje pro tři osoby.
36. Stoupáme do třetího podlaží.
37. Roztrhané závěsy.
38. V nejvyšším podlaží se pokoje rozložily na maximum.
39. Dvoulůžková postel pochybné kvality, složená ze dvou jednolůžkových.
40. Křupeme omítkou pod nohama.
41. Deky tu leží přesně tak od chvíle zavření.
42. Jednolůžkové pokoje připomínají spíš vězeňskou celu.
43. Žilo se tu hodně smutně.
44. Z jednoho z pokojů se dá vyjít na balkon.
45. Balkon měl dřív střechu-věžičku, ale z nějakého důvodu o ni přišel ještě za komunistů.
46. Pohled na fasádu.
47. Pojďme ven, projdeme se po areálu.
48. Vynikající schodiště.
Areál
49. Zadní strana budovy.
50. Okno se starobylou mříží.
51. Hospodářský barák přestavěný na hostinské pokoje.
52. Lavička před každým pokojem.
53. Z druhé strany.
54. Perspektiva podél baráku.
55. Kolem budov je rozvržený útulný park se stromy, lavičkami a fontánou. Díky tomu, že je areál opuštěný, rostlinám nic nestojí v cestě. A tak lavičky tonou v trávě.
56. Fontána.
57. Podíváme se na fasádu.
Je čas ukončit průzkum opuštěného sanatoria.
Tak zase příště!